Ekologie druhu:
Koniklec luční český je vytrvalá bylina s centrem areálu rozšíření ve střední Evropě. Na území České republiky se vyskytuje především v teplých oblastech ve středních a severozápadních Čechách a na jižní Moravě.
Koniklec luční český roste zejména na skalních plošinách s mělkými prohřívanými půdami, na travnatých stráních obrácených k jihu a v přilehlých lesních lemech. Najdeme ho jak v oblastech s kyselými tak i bazickými horninami.
Koniklec luční český je nízká rostlina rostoucí jednotlivě nebo v menších trsech. V květu dosahuje výšky kolem 25 cm. Několikrát zpeřené listy vyrůstají v přízemní růžici, ze které v době květu vyrůstá lodyha, která nese zprvu nenápadný bělavě šedý květ, který stejně jako celá rostlina je pokrytý dlouhými chlupy. Květ je válcovitý a typicky stočený dolu k zemi. Později v době plného květu se více rozevírá a objevují se vnitřní temně fialové až purpurové vnitřky okvětních lístků a uvnitř skryté žluté prašníky. Koniklec kvete od března do května. Po odkvětu zdobí květní stvol charakteristické dlouze pernaté nažky.
V místech svého výskytu je koniklec luční český ohrožován zarůstáním travnatých strání a skalních plošin náletovými dřevinami. Jeho ústup na řadě lokalit je spojován s omezením pastvy a pravidelným obhospodařováním sečí a odstraňováním travní hmoty.
Ochrana:
Koniklec luční český patří mezi druhy chráněné podle Zákona České národní rady o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Podle tohoto zákona a příslušné vyhlášky je zařazen mezi silně ohrožené druhy (§2). Ve stejné kategorii, mezi taxony silně ohrožené (C2), je zařazen i v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky.
Potvrzený výskyt na území Prahy 8 po roce 2000:
Zajímavosti:
Silné ochlupení celé rostliny umožňuje, aby koniklec luční český omezil výpar vody a přežil na suchých výhřevných stanovištích.
Rostlina je jako všichni zástupci čeledi pryskyřníkovitých jedovatá, obsahuje alkaloid anemonin.
V době květu lze na některých lokalitách nalézt rostliny, které mají všechny nebo většinu květů odštípnutých. Není to ale dílo vandalů, ale práce bažantů, kteří poupata a květy z neznámého důvodu uštipují a nechávají ležet nedaleko rostliny.
Jméno koniklec nemá nic společného ani s koňmi ani s klecí. Vzniklo zkomolením slova poniklý, což znamená k zemi skloněný, podle k zemi typicky skloněných květů.
Galerie:
Použité podklady a odkazy:
Dostál, J. a Kříž, J. (1989): Přírodou pražské botanické zahrady. Pražská botanická zahrada. 77 s.
Hrčka, D. (2007): Rostliny přírodního parku Drahaň-Troja. Botanická zahrada hl. m. Prahy a Grada Publishing, a.s. 244 s.
Krása, P. (2007): PULSATILLA PRATENSIS (L.) Mill. subsp. BOHEMICA Skalický – koniklec luční český / poniklec lúčny český. Dostupné z: http://botany.cz/…is-bohemica/, Občanské sdružení Přírodovědná společnost.
© All Rights Reserved.